Dopisy Ježíškovi
Dnes jsme s manželem četli druhé psaní staršího syna adresovaný Ježíškovi. Pšt... já jsem už slyšela o listovním tajemství. Ale uznejte, toto je úplně jiná situace:o) Ale abych nepředbíhala...
Vše začalo prvním dopisem po nástupu do první třídy. Snažili jsme se synkovi vysvětlit, že v září je opravdu ještě brzy psát Ježíškovi. Nenechal si to vymluvit a vrhnul se na sepsání seznamu všech vytoužených věcí. Mezi nimi se objevilo lego, nějaká stavebnice a podobně. Už si přesně nevzpomínám, ale seznam nebyl nikterak obsahově závadný.
Přišel říjen a synátor se v družině zamiloval do hry s magnetickými elementy. Při cestě domů mi o ní vyprávěl, jaká je to pěkná hra a jak by si přál mít takovou doma a nejlépe, kdyby ji našel pod stromečkem. Uvědomil si ale, že už přeci poslal dopis Ježíškovi a ten teď o jeho novém přání nebude vědět. Snažila jsem se ho ujistit o tom, že Ježíšek přeci všechno vidí a ví. A že to třeba s tím vytouženým dárkem dopadne. Na chvíli to zabralo. Toužení ale netrvalo moc dlouho.
Letos jsem Ježíškovi začala s dárky pomáhat už od podzima a tak jsem si říkala: "udělám klukovi radost, pořídím mu místo lega onu magnetickou vychytávku GeoMag." Spokojená jsem byla, jak jsem to hezky vymyslela.
V listopadu se synovy preference opět proměnily. Teď bylo na pořadu dne trikové jo-jo a stikeezáci.
A přišel prosinec. Náš prvňáček nám oznámil, že se rozhodl nic nepodcenit a napsal nový dopis. Usínal celý nesvůj a ráno běžel zkontrolovat, jestli dopis našel svého adresáta. Ano našel. A Ježíšek si v něm přečetl toto: "Milí ježíšku, prosím já se splet, prosím přines mi jojo a tablet".
No a pak aby se v tom čert vyznal:o) S manželem jsme nad tím kroutili hlavou a řekli jsme si, že tablet sami nemáme a tak jej zatím nebudeme pořizovat ani šestiletému děcku. Nevím, nevím, jaká bude spokojenost našeho malého pod vánočním stromečkem. Snad se nezhroutí z toho, jak nedostatečně Ježíšek letos plnil jeho instrukce......
Začíná mi připadat, že při té nesmírně rozsáhlé nabídce výrobků na trhu už děti zdaleka neví, co je to pořádné toužení. A trend doby je ten, že rodiče chtějí dětem ve všech jejich přáních vyhovět. A tak nakupují a nakupují a plní přání okamžiku. Hromadí věci a přitom vlastní děti okrádají o pocity. Třeba o to, jak je krásné po něčem toužit. A něco moc chtít. A tak to letos uděláme jinak. Bude knížka, bude jo-jo a stavebnice GeoMag a bude spousta procházek a čas strávený společným hraním karet a zpíváním s kytarou a bobováním... A místo toho, aby syn na nějaké vzdělávací aplikaci na tebletu krmil nějaká zvířátka, půjdeme raději zvířátkům do lesa připravit pořádnou hostinu.
A tak tedy píšu já otevřený dopis: http://skolkahrou.blogspot.cz/2015/12/otevreny-dopis-jeziskovi.html
Vše začalo prvním dopisem po nástupu do první třídy. Snažili jsme se synkovi vysvětlit, že v září je opravdu ještě brzy psát Ježíškovi. Nenechal si to vymluvit a vrhnul se na sepsání seznamu všech vytoužených věcí. Mezi nimi se objevilo lego, nějaká stavebnice a podobně. Už si přesně nevzpomínám, ale seznam nebyl nikterak obsahově závadný.
Přišel říjen a synátor se v družině zamiloval do hry s magnetickými elementy. Při cestě domů mi o ní vyprávěl, jaká je to pěkná hra a jak by si přál mít takovou doma a nejlépe, kdyby ji našel pod stromečkem. Uvědomil si ale, že už přeci poslal dopis Ježíškovi a ten teď o jeho novém přání nebude vědět. Snažila jsem se ho ujistit o tom, že Ježíšek přeci všechno vidí a ví. A že to třeba s tím vytouženým dárkem dopadne. Na chvíli to zabralo. Toužení ale netrvalo moc dlouho.
Letos jsem Ježíškovi začala s dárky pomáhat už od podzima a tak jsem si říkala: "udělám klukovi radost, pořídím mu místo lega onu magnetickou vychytávku GeoMag." Spokojená jsem byla, jak jsem to hezky vymyslela.
V listopadu se synovy preference opět proměnily. Teď bylo na pořadu dne trikové jo-jo a stikeezáci.
A přišel prosinec. Náš prvňáček nám oznámil, že se rozhodl nic nepodcenit a napsal nový dopis. Usínal celý nesvůj a ráno běžel zkontrolovat, jestli dopis našel svého adresáta. Ano našel. A Ježíšek si v něm přečetl toto: "Milí ježíšku, prosím já se splet, prosím přines mi jojo a tablet".
No a pak aby se v tom čert vyznal:o) S manželem jsme nad tím kroutili hlavou a řekli jsme si, že tablet sami nemáme a tak jej zatím nebudeme pořizovat ani šestiletému děcku. Nevím, nevím, jaká bude spokojenost našeho malého pod vánočním stromečkem. Snad se nezhroutí z toho, jak nedostatečně Ježíšek letos plnil jeho instrukce......
Začíná mi připadat, že při té nesmírně rozsáhlé nabídce výrobků na trhu už děti zdaleka neví, co je to pořádné toužení. A trend doby je ten, že rodiče chtějí dětem ve všech jejich přáních vyhovět. A tak nakupují a nakupují a plní přání okamžiku. Hromadí věci a přitom vlastní děti okrádají o pocity. Třeba o to, jak je krásné po něčem toužit. A něco moc chtít. A tak to letos uděláme jinak. Bude knížka, bude jo-jo a stavebnice GeoMag a bude spousta procházek a čas strávený společným hraním karet a zpíváním s kytarou a bobováním... A místo toho, aby syn na nějaké vzdělávací aplikaci na tebletu krmil nějaká zvířátka, půjdeme raději zvířátkům do lesa připravit pořádnou hostinu.
A tak tedy píšu já otevřený dopis: http://skolkahrou.blogspot.cz/2015/12/otevreny-dopis-jeziskovi.html
Komentáře
Okomentovat
Děkujeme za Váš komentář;o)